O válce, Jiddu Krishnamurti

Otázka: Jak můžeme vyřešit současný politický chaos a světovou krizi? Může jednotlivec udělat něco pro to, aby zastavil hrozící válku?

Jiddu Krishnamurti: Válka je nápadně krvavá projekce našeho každodenního života, že? Válka je jenom vnější projev vnitřního stavu, je to jen zvětšení našeho každodenního jednání. Je jenom víc vidět, je krvavější, ničivější, ale je to kolektivní výsledek našich individuálních skutků, naší činnosti. Proto jsem, vy i já, za válku odpovědní. Co můžeme udělat, abychom ji zastavili? Hrozící válku očividně nemůžete zastavit ani vy, ani já, protože už je v pohybu, už se vlastně odehrává, i když zatím hlavně v psychické rovině. A protože už je v pohybu, nedá se zastavit. Ve hře je příliš, mnoho věcí, jsou příliš veliké a již byly učiněny. Ale když vy i já vidíme, že hoří dům, dokážeme poznat příčiny ohně. Můžeme odejít a na jiném místě postavit dům z jiných materiálů, které nejsou tak hořlavé, které nepovedou k dalším válkám. To je asi tak všechno, co můžeme udělat. Vy i já vidíme, co způsobuje války, a pokud nám opravdu záleží na tom, aby se války zastavily začneme proměňovat sami sebe, protože my jsem příčinou válek.

Před lety za války mě přišla navštívit jedna paní, Američanka. Ztratila v Itálii syna; měla ještě jednoho syna, kterému bylo šestnáct, a chtěla ho zachránit. Probírali jsme to spolu a já jsem jí navrhl, že pokud chce zachránit svého syna, musí přestat být Američankou, musí přestat chtít mít víc, musí přestat hromadit bohatství, usilovat o moc, o nadvládu a musí se snažit být morálně prostá - tedy nejen se jednoduše oblékat, nejen být prostá ve vnějších věcech, ale i v myšlení a pocitech, ve svých vztazích. Na to prohlásila: "To je moc. Chcete toho po mně moc. To nemůžu udělat, protože okolnosti jsou příliš silné na to, abych je dokázala změnit." Proto byla odpovědná za zkázu svého syna.

Okolnosti můžeme ovládat, protože okolnosti jsme si vytvořili sami. Společnost vytvářejí vztahy, vaše i mé společně. Jestliže změníme své vztahy, změní se i společnost. Budeme-li se v transformaci vnější společnosti spoléhat jen na legislativu, donucování, a sami přitom zůstaneme vnitřně zkažení, budeme-li i nadále uvnitř usilovat o moc, postavení a nadvládu, pak to znamená, že to, co je vně, budeme stále ničit, i kdyby to bylo postaveno sebevíc pečlivě a dokonale vědecky. To, co je uvnitř, se vždycky projeví navenek.

Co způsobuje válku - náboženskou, politickou nebo hospodářskou? Očividně je to přesvědčení, víra, buď v nacionalismus, v nějakou ideologii nebo v konkrétní dogma. Kdybychom v nic nevěřili, ale měli jenom dobrou vůli, lásku a vzájemnou ohleduplnost, pak by žádné války nebyly. Ale my se živíme vírami, idejemi a dogmaty, proto živíme nespokojenost. Současná krize je výjimečná a my se jakožto lidské bytosti musíme vydat buď na cestu trvalého konfliktu a neustálých válek, které pramení z naší každodenní činnosti, nebo se musíme podívat, jaké příčiny války mají, a obrátit se k nim zády.

Válku samozřejmě způsobuje touha po moci, postavení, prestiži, penězích a také nemoc zvaná nacionalismus, uctívání vlajky, a nemoc organizovaného náboženství. Takže pokud jako jednotlivec patříte k některému z organizovaných náboženství, pokud jste chtiví moci, pokud závidíte, nutně vytváříte společnost, která ústí v destrukci. Takže to opět závisí na vás, a ne na nějakých vůdcích, určitě ne na takzvaných státnících a těch ostatních. Záleží to na vás a na mně, ale zdá si, že si to neuvědomujeme. Jak rychle bychom skoncovali se všemi válkami, s utrpením a bídou, kdybychom jednou opravdu pocítili odpovědnost za své skutky. Ale vidíte, je vám to jedno, jste lhostejní. Jíme třikrát denně, máme svou práci, máme své účty v bance, malé nebo velké, a tak říkáme: "Dej nám pokoj a nevyrušuj." Čím jsme výš, tím více chceme, aby nás nechali být, aby věci zůstali takové, jaké jsou. Ale ty se nemůžou udržet tak, jak jsou, protože nic se nedá udržet. Všechno se rozpadá. My však tohle nechceme vidět, nechceme se postavit čelem faktu, že jsme, vy i já, odpovědní za války. Mluvíme možná o míru, vy i já, pořádáme konference, sedíme kolem stolu a diskutujeme, ale uvnitř, psychicky, chceme moc, postavení a jsme poháněni chtivostí. Spřádáme intriky, jsme nacionalisté, jsme svázáni všelijakou vírou, dogmaty, za která jsme ochotni umřít a ničit se navzájem. Myslíte si snad, že takoví lidé, jako jste vy a já, můžeme žít ve světě v míru? Aby byl mír, musíme být mírumilovní, žít v míru znamená nevytvářet antagonismy. Mír není ideál. Pro mě je ideál pouze útěk, vyhýbání se tomu, co je, opak a vzdorování proti tomu, co je. Ideál nám brání jednat přímo v tom, co je. Abychom měli mír, musíme umět milovat. Budeme muset začít vidět věci takové, jaké jsou, působit na ně, přetvářet je, a ne žít podle nějakého ideálu, podle představ. Dokud bude každý z nás hledat psychickou jistotu a bezpečí, bude upadat zabezpečení fyzické, které potřebujeme - jídlo, oblečení a přístřeší. My usiluje o psychickou jistotu, které neexistuje. Usilujeme o ni, pokud to jde, prostřednictvím moci, prostřednictvím postavení, prostřednictvím titulů, jména - ale to všechno ničí bezpečí fyzické. Když se na to podíváte, zjistíte, že tohle je očividný fakt.

Abychom nastolili na světě mír, abychom zastavili války, musíme přivodit revoluci v jednotlivci, ve vás a ve mně. Hospodářská revoluce bez vnitřní proměny je nesmyslná, protože hlad je výsledkem špatného nastavení hospodářských podmínek, které jsou důsledkem špatného nastavení naší psychiky - lačnosti, chtivosti, závisti, zlé vůle a majetnictví. Abychom zastavili smutek, hlad, války, musí nastat psychická revoluce, a tu je ochoten podstoupit jen málokdo z nás. Budeme diskutovat o míru, plánovat legislativu, vytvářet nové ligy, OSN a tak dále. Ale mír mít nebudeme, protože se nechceme vzdát svého postavení, své autority, svých peněz, svého majetku, svého hloupého života. Spoléhat se na druhé je největší marnost, druzí mír nepřinesou. Žádný vůdce nám mír nedá, žádná vláda, žádná armáda, žádná země. Mír přivodí pouze vnitřní proměna, která povede k vnějším činům. Vnitřní proměna neznamená izolovat se, neznamená stáhnout se z vnější činnosti, naopak. Správné jednání může být jenom tam, kde je správné myšlení; a správné myšlení nemůže být tam, kde není poznání sebe sama. Dokud nebudeme znát sami sebe, nebude mír.

Abychom ukončili vnější válku, musíme začít pracovat na ukončení války v sobě. Někteří z vás přikývnou a řeknou: "Souhlasím." Pak odejdete a budete dělat přesně totéž, co jste dělali posledních deset nebo dvacet let. Váš souhlas je pouze ve slovech, a proto nemá žádný význam. Světovou bídu a války nezastaví ledabylý souhlas. Zastavíme je, jen když si uvědomíme svou odpovědnost, když to nenecháme na někom druhém. Jestliže si uvědomujete utrpení, jestliže vidíte naléhavost okamžité akce a nebudete to odkládat, pak se proměníte. Mír přijde jenom tehdy, když vy sami budete plni míru, když budete v míru se svým bližním.